2021 Září

Opět jsme pomáhali při úklidu přehrady Les Království

Dne 18. 9. 2021 proběhl již tradiční úklid břehů Přehrady Les Království. Organizátoři z Českého rybářského svazu, z. s., Místní organizace Dvůr Králové nad Labem ve svém poděkování vedení školy zdůraznili aktivní pomoc Gymnázia Dvůr Králové nad Labem, zastoupeného vedoucí Klubu NATURA RNDr. Janou Dobrorukovou a jejími svěřenci

Jak na sobotu věnovanou úklidu vzpomínají právě oni?

„Brigádu na úklid břehů přehrady Les Království organizuje každoročně Místní organizace Českého rybářského svazu, z. s., Dvůr Králové nad Labem, a to vždy v červnu. V minulých dvou letech se této brigády účastnil i Klub NATURA, z. s., ve spolupráci s Gymnáziem Dvůr Králové nad Labem. V letošním roce byl úklid vzhledem k situaci odložen na sobotu 18. září 2021 na 8 hodin ráno. Sešlo se třináct dobrovolníků – členů a příznivců Klubu NATURA z královédvorského gymnázia i jiných škol.

Pracovali jsme ve dvou skupinách, jednu odvezla pramice na nemojovskou stranu na poloostrov, druhou proti proudu na třemešenskou stranu. Nalezený odpad byl ukládán do pytlů a odkládán na břeh, odkud byl na pramici svážen na místo odvozu. Práce nám šla dobře od ruky, počasí nám přálo. Občas nás pobavily různé kuriózní nálezy, které naplavila voda – např. jednotlivé boty, silniční značka. V půl desáté jsme již měli vymezené úseky uklizené – ale na jak dlouho? Ano, něco, co připlaví voda, je přírodního původu (větve, kmeny, pařezy), ale vše ostatní odhodili někde na břeh Labe lidé, kteří si neváží krásné přírody kolem tohoto našeho toku a nechávají po svém odchodu na březích Labe spoušť. Takové „návštěvníky“ nejsme schopni pochopit. Přece se do těchto krásných míst chtějí znovu vrátit – to jim nebudou hromady odpadků kazit náladu?

Při pohledu na hromadu pytlů s odpadky jsme ale měli dobrý pocit, že po našem odchodu jsou námi uklizené úseky břehu čisté a mohou potěšit ty návštěvníky, kteří si čisté přírody váží, pokud si ale stihnou udělat procházku po březích přehrady co nejdříve…

A na závěr jmenovité poděkování všem brigádníkům, kteří byli ochotni v sobotu brzo vstát a obětovat část dopoledne prospěšné práci bez nároku na finanční odměnu. Byli to:

Z gymnázia: Ema Táboříková a Lenka Horáková z 1.C, Vojtěch Hojný z 2.C, Kristýna Žižková z 3.C, Štěpánka Horáková, Adéla Patrová a Kateřina Kubíčková ze 4.C a letošní absolvent Jan Šimek

Ze ZŠ Bílá Třemešná: Karolína Žižková a Anna Lašová ze 7. tř.

Ze ZŠ Strž.: Aleš Kukal z 6. tř.

Z České lesnické akademie Trutnov: Tomáš Šáfer z 2.C

RNDr. Jana Dobroruková

předsedkyně Klubu NATURA, z.s. se sídlem na Gymnáziu Dvůr Králové nad Labem

Uklid-prehrady-9

Uklid-prehrady-8

Uklid-prehrady-3

Uklid-prehrady-2

Uklid-prehrady-1

Uklid-prehrady-6

Uklid-prehrady-5

Uklid-prehrady-7

Uklid-prehrady-4

Úspěch mužstva 2.C v národním kole soutěže YPEF

V polovině září se v Kostelci nad Černými lesy uskutečnilo národní kolo lesnické soutěže „Mladí  lidé v evropských lesích“ (Young People in European Forests – YPEF), do kterého se probojovalo mužstvo třídy 2.C ve složení Michael Kazmirowski, Vojtěch Hojný a Tomáš Harwot. Soutěžní klání bylo dvoudenní a skládalo se ze tří disciplín. Nejprve se naše družstvo popralo s testem v anglickém jazyce. Následovala prezentace na zadané téma „Is it possible to use introduced tree species in forest regeneration? What are the benefits and risks?“ v anglickém jazyce. Vše uzavřela poznávací část, ve které se objevili nejen živočichové a rostliny, ale i lesnické stroje a přístroje, trofeje, identifikace různých typů dřev apod.

Naši chlapci ukázali své silné stránky v prezentaci a „poznávačce“ a získali v mladší kategorii, ve které se utkalo devět týmů, krásné 2. místo. Gratulujeme a děkujeme za reprezentaci školy!

Mgr. Eva Polášková, Ph.D.

 

 

 

 

 

 

Dvorští gymnazisté zjišťují, co vše se pod pojmem Stachelberg schovává

Skupina našich gymnazistů se vypravila na Stachelberg, největší moderní pevnost u nás. A nejen že tam pomohla při práci v okolí a zažila tam dobrodružství života mimo běžné pohodlí, ale navíc se rozhodla vyzkoumat a přiblížit čtenářům, jaká je historie a význam daného místa. A to tak úspěšně, že jim text zveřejnili i na stránkách pevnosti. Necháte se také inspirovat k výletu?

Již od roku 1956 funguje projekt Cena vévody z Edinburghu (dále DofE), který má své centrum i na našem gymnáziu ve Dvoře Králové nad Labem. Součástí DofE je dobrodružná expedice symbolizující zakončení několikaměsíčního snažení zúčastněných studentů. Naše sedmičlenná skupina se rozhodla vydat s krosnami na zádech na nedaleký Stachelberg, aby se o něm, jakožto nová dospívající generace, dozvěděla víc, než zná z vlastního povědomí.

Mohutný vojenský komplex, kdysi vedoucí podél hranic s nacistickým Německem, zná z okolí Trutnova takřka každý jako jednu velkou pevnost. Opak je však pravdou. „Většina lidí si myslí, že se jedná pouze o tento bunkr, ale ve skutečnosti měl celý Stachelberg být soustava několika objektů spojených podzemím,“ prozradil koordinátor péče o dárce Marek Šikola. 

Historie výstavby Stachelbergu začíná jedenáct měsíců před uzavřením Mnichovské dohody, kdy se zrodila myšlenka vybudovat pohraniční opevnění zaručující ochranu Československa. Během následujících dvou let měl vzniknout obr výjimečný svou strukturou – podzemní město spojující jedenáct objektů. Události roku 1938 však veškeré plánování překazily. Úmysly tehdejšího vůdce německé říše Adolfa Hitlera vypovídají o všem: „Současné Československo je třeba zlikvidovat, protože disponuje čtyřiceti divizemi a svazuje mi ruce vůči Francii.“ Z původního plánu vytvořit komplex jedenácti objektů se stihl postavit pouze jediný, a to známý pěchotní srub T-S 73, na kterém celá naše výprava pobývala a během expedice vypomáhala. Další tři měly vybudovanou základovou betonovou desku a zbylé objekty zůstaly ve fázi příprav.

Při návštěvě tohoto historického pěchotního srubu mohou turisté zavítat do místního muzea rozděleného na dvě expozice. „Ta první část se zabývá československým opevněním – z čeho se stavělo, jaké typy objektů se v něm nachází, jeho historií od roku 1938 až po rok 1945,“ vysvětluje Šikola, který zároveň prozradil, že slabost má především pro technické prvky celého opevnění. Součástí prohlídky je také procházení podzemními chodbami, do kterých se lidé dostávají šachtou hlubokou 34 metrů. Při otázce, jaké přicházejí emoce po prohlídce, byla Markova odpověď celkem jednoznačná a plná úsměvu: „Tam se asi nesetkáváme s jinou reakcí, než že jsou všichni zadýchaní po tolika schodech.“ Zájemci se mohou také podívat do střelecké místnosti. „Mám trochu pocit, že to na mě každou chvíli vystřelí,“ tvrdí většina naší výpravy ve chvíli, kdy se postavila tváří v tvář jedné ze zbraní vyčnívající z opevnění. 

Pokud jsou zde však tací, kteří si výlet rádi okoření turistickou zacházkou, dostanou možnost projít si naučnou stezku vedoucí od známého pěchotního srubu do Libče k objektu TS-63, který je samotnému Stachelbergu velmi podobný. Celá naučná stezka se však rozšířila až k objektu T-S 82 alias V Končinách. Trasu si turisté mohou protáhnout na Rýchorskou boudu, přičemž cesta na ni přes Rýchorské pralesy je jistě lákadlem pro příznivce lehkého adrenalinu. Po cestě je u každého z pěchotních srubů neboli objektů těžkého opevnění panel s informacemi o každém z nich a problematice, kterou se zabýval. Po části naučné stezky vede i úniková hra. Účelem celé hry je, že její účastníci řeší šifry a sami mohou procházet příběhem dotýkajícím se celé výstavby opevnění od začátku do poněkud neúplného konce. Po jejím dokončení mohou obdržet i drobnou symbolickou odměnu. 

Poblíž dělostřelecké tvrze se nachází rozhledna Eliška. „Jedná se spíše o novodobou záležitost. Celá rozhledna se postavila v roce 2014 ve stylu dělostřelecké pozorovatelny,“ vysvětluje Marek Šikola. Právě svým vzhledem zachovává okolí celé tvrze historický ráz. Dalo by se říct, že kdyby nebylo Mnichovské dohody v roce 1938 a výstavba se nepozastavila, byla by z ní vidět celá dělostřelecká tvrz Stachelberg a řada dalších objektů pohraničního opevnění. V současné době je však na jejím vrcholu pouze mapa vyznačující ať už ty postavené, nebo pouze rozestavěné objekty, či ty, které zůstaly ve fázi příprav. Název Eliška je odvozen od jména bezpochyby známé česko-polské královny. Celá rozhledna byla totiž vytvořena na základě pohraniční spolupráce s Polskem za finanční podpory EU. 

Na závěr se nabízí otázka: Kdyby se mohutný vojenský komplex celý postavil, byl by považován za velkolepého československého obra napříč staletími? Jednalo by se o stejný unikát, jako je dnes právě díky svému nedokončení? Možná se někomu nabídne myšlenka, že na světě se vyskytuje mnoho kulturního bohatství, které zdaleka nebylo dotaženo do konce. Stachelberg je také ten případ, podobně jako nedostavěný Avignonský most či chrám Sagrada Familia. Na tuto otázku si však musí odpovědět každý sám přímo na místě, stejně jako si ji zodpověděli členové naší výpravy.

Adriana Wetterová, Anna Kubíková (3.A)

Stachelberg-4

Stachelberg-2

Stachelberg-3

Stachelberg-5

Stachelberg-1

S DofE na zámek do Osečan

Les plný klacků, spoustu originálních lidí, zámek s lešením kolem zdí a hromady práce. To vše čekalo skupinu šesti studentů z gymnázia ve Dvoře Králové nad Labem, účastníky programu DofE, kteří se vydali na dobrodružnou expedici na zámek v Osečanech. Jmenuji se Trevor Táborský, jsem bývalý politik, momentálně pracuji pro měsíčník Tichošlápek a přináším vám exkluzivní rozhovor s těmito expedičníky.

Je letní podvečer, pomalu zapadá slunce a nádraží je plné mírně unavených cestujících. Mezi nimi čeká i vedoucí programu DofE – Blanka Hofmanová. Přešlapujíc a plná očekávání přemýšlí, zda cesta nazpět proběhla v pořádku, nebo byla spletena s komplikacemi.

Čekám tu také já, Trevor, poslední minuty byly delší než obvykle, ale teď už vidím vlak přijíždějící ze směru Jaroměř. Po otevření dveří z něj vystupuje šest unavených a zpívajících lidí. V čele skupiny kráčí charismatický blonďák s plachtou s logem programu DofE v ruce. V očích Blanky Hofmanové lze spatřit jiskřičky štěstí, protože vše dopadlo dle plánu. Před tím, než se ke svým expedičníkům dostane jejich vedoucí, odchytávám si je na krátký rozhovor.

Dobrý den, jmenuji se Trevor Táborský a jsem z měsíčníku Tichošlápek. Rád bych vám položil pár otázek. Vím, že se vracíte ze zámku v Osečanech, kde jste byli 3 dny na dobrodružné expedici. Jaká byla hlavní náplň pobytu zde?

„Práce, práce a práce. Chtěli jsme pomoci s opravami, ale nevěděli jsme, kolik nás toho čeká,“ odpovídá stručně Matěj Šejna, pohledný modrooký mládenec.

A jaký úkol z toho nakonec vyplynul?

„Pomáhali jsme čistit zámecký park a stezku, která jím vede, od popadaných větví a poházených klád,“ vysvětluje Léňa Malichová, která i přes značnou únavu nešetří svým úsměvem.   

To zní jako zajímavá, ale náročná práce. Předpokládám, že večery jste trávili odpočinkem.

Dan Jarolímek skočil do řeči ostatním a povídá: „Právě naopak, naše moto znělo: vyspíme se v hrobě. První večer jsme seděli u ohniště až do tří hodin do rána.“

Když říkáte, že jste seděli u ohně, myslíte tím ještě někoho, nebo jste tam byli jen vy?

„Celý večer s námi strávili Matěj s Danem, majitelé zámku,“ začíná výčet přítomných Market Borovcová, „dále jsme tam poznali všechny ostatní dobrovolníky. Bohužel se málokdo představil, takže jejich jména vyšla pouze z naší fantazie.“

Opravdu? A jak jste jim říkali? Podle čeho jste volili jejich přezdívky?

„Většinou podle jejich vlastností, povolání a vzhledu,“ promluvila poprvé Dita Flídrová.

„Ano, paní, co dělá účetní, byla prostě hlavní účetní,“ skočil Ditě do řeči Michal Dohnal, „naopak jedné veselé paní jsme říkali mamba.“

„Ale nesmíme zapomenout ani na jiné dobrovolníky, jako byl například umělec David, ochotný pracovník s dlouhou historií Kristián anebo pan Jura, který na zámku dokonce bydlí,“ říká Dan.

Vypadá to, že nové známosti pro vás byly zábavnou částí expedice, ale ještě se vrátím k vaší práci, zkuste mi ji lépe popsat, Matěji.

„Vstávání bylo většinou brzké, odpolední směny doplňovalo více komárů než ty dopolední a repelenty, které navíc ani nefungovaly (podle mě), došly zanedlouho. Tahali jsme větve a klády. Druhý den, když byla stezka čistější, jsme se mohli přesunout s dalším pracovníkem na svah. Poslední den se nasbírané dříví převáželo k zámku, kde se tvořila kupa na následný táborák.“

Vidím, že jste tam vykonali kus práce, to jste museli asi hodně jíst. Strava je v takto vytížených dnech velmi důležitá.

„Ano, jídla jsme nesli na zádech dostatek, vařili jsme si na plynovém vařiči a používali ešusy. Instantní „mňamky“ nám rozhodně stačily na těch pár dní, ale většinou nebyly moc chutné. Vodu jsme si mohli doplňovat každý den v zámecké koupelně a dostali jsme i přístup k troubě plné pekáčů s koláči,“ říká Dita s úsměvem při zmínce o sladké pochoutce.

Rozumím, tato jídla se dají jíst jen párkrát do roka. Bylo na expedici něco, co vás opravdu překvapilo?

„Asi ano, rozhodně to bylo množství individuálních dobrovolníků a často jsme přemýšleli, proč si vybrali tuto činnost. Nakonec jsme se jich nebáli zeptat a jejich životní osudy nám byly objasněny,“ říká Michal.

Co vám řekli?

„Někdo se na zámek vydal například proto, že zbožňuje přírodu,“ prozrazuje Matěj Šejna.

„Jiné zase uchvátila kultura,“ dodává Léňa Malichová.

„Ale především, aspoň tedy podle nás, jsou tyto brigády velká seznamovací akce,“ podotýká nakonec Dan.

Řekl bych, že člověk určitě narazí na nové známosti. Vy jste celou dobu trávili jen na zámku?

„Ne, druhý den jsme v podvečer vyrazili na výlet. Šli jsme trasu tří kilometrů a náš cíl byla rozhledna Drahoušek, ten jsme zdolali a cestou zpět jsme pozorovali krásný západ slunce,“ dodává Léňa.

Nejdůležitější dotaz jsem si nechal na závěr. Jaký máte pocit z majitelů zámku. Jací byli? Říkáte, že s vámi seděli u ohýnku do ranních hodin, byli tedy přívětiví?

„Už od začátku bylo jasné, že komunikace a domluva s nimi nebude žádný problém.“

„Oba dva se jevili jako slušní lidé a hned nám nabídli tykání,“ podotkla Markét.

„Bohužel při tak velkém počtu přítomných dobrovolníků nebyl prostor na osobnější rozhovor, čili se řešila obecná témata jako jejich účast ve Výměně manželek, náklady na opravu zámku a podobně. I tak jsme se ale dozvěděli spoustu zajímavých věcí,“ končí náš rozhovor Dan.

Děkuji vám za příjemný rozhovor.

„I my děkujeme.“

Cestou k autům si celá skupina vtipně připomíná nejsilnější zážitky, jsou rádi, že domů přijeli v pořádku, a doufají, že se opět někdy společně setkají.

Účastníci expedice

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

« ‹ z 2 › »

Konečně po roce další přírodovědná exkurze!

Poslední exkurzi zorganizoval Klub NATURA se sídlem na Gymnáziu Dvůr Králové nad Labem pro své členy a příznivce před rokem, kdy jsme strávili krásný prodloužený víkend v Beskydech. Další plánované exkurze na jaře 2021 se konat nemohly. Tak jsme doufali, že se nám podaří navázat na tuto naši pravidelnou činnost na podzim, kdy jsme se rozhodli pro naše nejbližší hory, Krkonoše. Objednali jsme si pobyt na Medvědí boudě nad Špindlerovým mlýnem. Vyjeli jsme ráno v sobotu 11. září do Medvědího kolena, odkud vedla naše trasa Labským dolem až k Labskému vodopádu, dále na Labskou boudu a úbočím Vysokého kola přes Martinovku do místa ubytování. Během desetikilometrové trasy poznávali účastníci pod vedením odborných lektorů horské lesy a louky a dozvěděli se mnohé o utváření Krkonoš v historii, například v dobách ledových. Po večeři byla ještě připravena soutěž ze znalosti zajímavostí ze života našich běžných živočichů.

V neděli jsme si nejprve vyslechli přednášku pracovníka KRNAPu Ing. Daniela Bílka o tomto našem nejstarším národním parku. Následná nedělní trasa vedla přes Martinovku na hřeben Krkonoš do prostředí horského bezlesí, tvořeného loukami a tundrou. Dále přes Mužské a Dívčí kameny, Petrovu boudu a Davidovky zpět k Medvědí boudě. V neděli nám již počasí tolik nepřálo, ale nepršelo moc. A pak už jen zbývalo sejít dva kilometry dolů opět do Medvědího kolena, kde na nás čekal autobus. Sice během těchto dvou krátkých dnů neměli mladší účastníci čas na sportování nebo jinou doplňkovou činnost, ale přesto doufáme, že se exkurze líbila, a už se všichni těšíme na jaro, na další společné zážitky v krásné přírodě.

RNDr. Jana Dobroruková